Vyhledávání

Hledat

Menu

Facebook

Aktuální informace

Poslechněte si

Život s hendikepem

Nedávno mi jedna známá položila otázku jak se říká "na tělo". Kdybys měla říct, jak se Ti žije s hendikepem v dospělosti, jaký by to byl příběh?
A tak jsem začala přemýšlet, jak někomu jinému vysvětlit, že si nejsem jistá, jestli už jsem dospělá, ale že se o to už asi 15 let snažím.

Možná jsem narazila na dospělost, když jsem v pubertě od spolužáků zakusila, že každý neskousne, že jsem jiná – postižená, a nebude se ke mně chovat přátelsky a ohleduplně.
Možná to bylo tehdy, když jsem se dostala na vysokou školu, potkala jiné lidi, kteří se stali mými přáteli a také se seznámila s budoucím manželem. Postupně jsem tak poznala, že je pár lidí a hodně situací, u kterých je fuk, jestli jsem postižená, za to je mnohem důležitější, o co a jak se snažím.

V této době, jsem si také uvědomila, že podobně jako zdraví lidé okolo mě potřebuji udělat další životní krok – stát se dospělou, tzn. více soběstačnou. Cítila jsem, že jinak mi duše zakrní.
Tím více se snažím být soběstačná myšlením, rozhodováním a přijímáním odpovědnosti za to, co dělám, o co méně jsem soběstačná fyzicky.

Od svého rozhodnutí dosáhnout samostatné domácnosti se stále učím – učím se jednat s úřady a lékaři, hlídat, aby se našel někdo, kdo u mě doma uklidí a nakoupí, učím se hospodařit s penězi a hledat si práci a zaměstnavatele, kde můj hendikep není překážkou. Učím se poznat, co je v mých silách a dělat to. A učím se sebevědomě požádat o to, co v mých silách není.
Jsou chvíle, kdy si nevím rady nebo si říkám, že nevím dost, abych se mohla rozhodnout a pak hledám vyslechnutí a podporu buď mezi příbuznými, v nějaké organizaci pomáhající hendikepovaným nebo třeba i u psychologa.
Moje hledání dospělosti je náročné také pro mé blízké – manžel se učí žít s tím, jaký komplikovaný život plný překvapení se mnou bude mít. Rodiče si zase těžko zvykají na to, že už nejsou jediní, kdo ví, co je pro mě nejlepší, a že teď více potřebuji, aby mi pomohli dosáhnout toho, co já cítím jako nejlepší. Většinou naše názory drhnou u těch maličkostí, podružností, jako co si mám vzít na sebe, kam půjdu večer a kdy se mám vrátit domů... a ne u těch velikých, zásadních věcí. Takové chvilky někdy zažívá každý, kdo potřebuje osobní asistenci od více či méně blízkých lidí.
Právě teď je pro mě novým bodem k růstu a otazníkem současně moje vlastní rodičovství.

Někdy u mě převáží pocit, že se mi spousta věcí děje a lidé se ke mně chovají všelijak, protože jsem postižená. Většinou ale časem zjistím, že i zdraví lidé se potýkají se stejnými problémy jako já, jen v jiném obale. Dnes už vím, že dospělost není procházka růžovou zahradou. Že život není hra, která se dá jednoduše ukončit, když "nejde karta". Dospělost je pro mě hrát, i když "nejde karta" a věřit, že se zase jednou obrátí.


Klaudie


Paní Klaudii a jejímu manželovi se 9.11. 2015 narodila zdravá holčička.
Přeji jí do života hodně štěstí a zdraví a ať roste do krásy. Gratuluji i pyšným rodičům!

Lenka Jiřičná


Máte dotaz, nebo mne chcete kontaktovat?
V případě zájmu můžete využít kontaktní formulář.

Kontaktní formulář

seznam všech článků a informací   |   úvodní stránka

Kdy jsme tu pro vás

Důležité informace

© POHYBLIVOST.CZ - poradenství pro handicapované
Agnis Rosa z.s., Mgr. Lenka Jiřičná

Nakládání s osobními údaji | Změnit nastavení souborů cookies